Nejsem skleníková kytička

Celý život jsem bojovala s nálepkou, kterou jsem byla ocejchovaná už jako malá holka. Mí rodiče mě měli už v pozdním věku, byla jsem vymodlené dítě, a proto se mnou zacházeli opravdu v rukavičkách. Měli o mě velký strach, a proto jsem nemohla dělat spoustu věcí, které mohli dělat mí vrstevníci. Nyní je mi třicet a začínám konečně stát na vlastních nohou.

Musela jsem se všechno naučit

Do života mě vrhla napřed smrt mých rodičů. Najednou jsem se ocitla sama ve velkém domě. Neměla jsem muže, pár kluků jsem sice měla, ale nikdy nepochopili můj vztah k rodičům. Jendíky synovi od mého souseda, který mi pomohl se sekáním trávy, s  čištěním odpadu , se sekáním dřeva jsem přežila první zimu. Takové ty mužské práce už dělá dodnes, a my se hodně spřátelili. Třeba to časem přeroste i v něco víc.

Nejsem skleníková kytička
3 (60%)1