Uprchlická krize? Řešení v nedohlednu!

Situace v utečeneckých táborech začínají být neúnosné. Kapacity jsou již dávno překročeny a v místě určeném pro tři tisíce imigrantů se mnohdy tísní šestinásobně více lidí. Umíte si takovou situaci vůbec představit? Třicet sprch pro téměř devatenáct tisíc obyvatel tábora. Pokud se chcete osprchovat musíte si ovšem na svou dvouminutovou sprchu nejprve vystát tři hodiny ve frontě.
Děti v táborech

Utečenci často okupují nejen samotné tábory, ale pro nedostatek kapacity i přilehlé oblasti. V okolí je pak nutné vykácet stromy, aby vznikl nový prostor pro stany a místa jako např. olivový háj pak nenávratně zmizí. Mnohočetné rodiny obývají malé stany, často se musí ve spaní střídat. Někdo spí ve dne, jiní v noci, protože místa je nedostatek. V táborech se nachází obrovské množství malých dětí a spousta z nich je dokonce bez doprovodu.

Dobrovolníci vypomáhají pravidelně v těchto oblastech a mezi nimi samozřejmě i lékaři, kteří sem jezdí pravidelně pracovat z celého světa a někteří i na svoje náklady. Přesto, že lékařská péče těmto lidem poskytnuta je, často právě z nedostatku následné hygienické péče nelze pacienty vyléčit. Lékaři se zde setkávají s různými lidskými osudy. Často s velmi zoufalými a neřešitelnými problémy. Matky přivedou své děti tak opruzené, že ani není jasné, zda se to dá ještě léčit. Případně na následnou péči nejsou v táborech podmínky. Musí se rozhodnout, zda dítěti poskytnou alespoň základní hygienickou péči ve studené vodě s rizikem, že pak možná nebudou schopni dítě zahřát, nebo zvolit druhou variantu, hygienu vynechat a raději udržet dítě v teple. Mladí lidé nakaženi svrabem, který se bez pravidelné a důkladné hygieny také vyléčit nedá.
Uprchlické tábory

Vzrůstá kriminalita, ženy se obávají sexuálního obtěžování nebo dokonce znásilnění. Jsou nuceny používat na noc pleny, aby nemusely opustit stan.

Spousta z nich si ve své zemi nebo na cestě do Evropy museli vytrpět hodně a tyto okamžiky vidí stále před očima. V táborech jsou již měsíce, někteří dokonce roky bez kontaktu se zbytkem rodiny a vidina světlých zítřků v nedohlednu. Jak dlouho je taková situace vůbec udržitelná?