Samoobslužné pokladny, zabiják profesí
Objevily se před pár lety, a zákazníci si je velmi rychle oblíbili. Samoobslužné pokladny umožňují zbavit se nervozity z toho, že nemohou najít drobné, že jim někam zapadla karta, že nestíhají skládat dost rychle, a tak všelijak podobně. Zákazník si může všechno zorganizovat ve svém vlastním tempu, seskládat si věci do tašky, zaplatit a odejít. Už se vám proto nestane, že byste v rychlosti hodili mléko na vajíčka a mouku na jogurty prostě proto, že se snažíte všechno nacpat do tašky co nejrychleji. Kromě toho, například pro lidi se sociální fobií, moci absolvovat celý nákup bez toho, aniž byste s někým museli mluvit, je požehnání. Nemusíte řešit, jestli děláte všechno správně, jestli byste na pokladní nebo prodavače měli mluvit, jestli vám vrátili správně drobné.
Na druhou stranu, samoobslužné pokladny rozhodně nejsou vítané právě u prodavačů a pokladních. Ti se totiž oprávněně bojí, že jim tyto nové stroje vezmou práci. U klasických kas platí, že na jedno místo připadá jeden člověk. U jejich samoobslužných sester může jeden člověk ohlídat hned několik stanovišť, takže samozřejmě na prodejně není potřeba tolik lidí. A na koho to dopadne nejvíce? Samozřejmě na pracovníky, kteří nejsou tak rychlí, neučí se tak rychle s technologiemi nebo nevydrží osm až dvanáct hodin stát. Takže starší zaměstnanci mají oprávněné obavy, že jejich kontrakt skončí kvůli těmto přístrojům.
Co můžeme udělat my, jako zákazníci? Můžeme používat samoobslužné pokladny k tomu, k čemu byly určené, a to jsou rychlé nákupy, kdy jenom popadneme pár věcí a půjdeme. Na druhou stranu, pokud máme velký nákup, měli bychom stále používat spíše ty staromódní, pokladními obsazené kasy. Tady totiž nepotřebujeme naházet věci do tašky, ale skládáme si je v klidu do vozíku, zaplatíme a odejdeme, a pak je někde za rohem přendáme do auta za rohem.